na Blog.cz

Nene, nešálí vás zrak, opravdu jsem napsala článek...po dlouhé době :)

Včera jsem neměla co dělat a už hoooodně dlouhou dobu jsem si chtěla Jokera nakreslit, tak jsem převedla slova na činy a tady je xD

Já vím že jsem děsně líná a že to tu zanedbávám, poslední dobou fakt hodně. Ale nějak sem nemám co dávat, mám toho dost, takže nekreslím, ale nebojte, už mi to začíná chybět. Hned jak skončí tohle šílenství kolem pololetek, tak se na to vrhnu a bude tu nával všech možných čmáranic :)

Ne, nemám v plánu s blogem skončit i když to tak může vypadat...i když něco takového asi nemůžu předpovědět dopředu...co když mi jednou rupne v bedně...Ale ne, bylo by mi to až moc líto, asi jsem za hranicí, kdy bych na tlačítko "smazat blog" klikla jen v tom nejhorším případě.

Holt mě tu budete muset ještě chvíli trpět :) A mou nepřítomnost taky...

Možná sem nepíšu nic ze svého normálního života jak jsem to dělala dřív, ale tohle čtou občas i lidé z reálu a ne všichni musí vědět co kde. kdy a jak dělám...Jo, jasně, občas něco napíšu, aby to nebyl jen výhradně kreslicí blog a abyste se tu nenudili, ale nějaké sáhodlouhé svěřovací články opravdu nečekejte.

Znáte tu reklamu ne? Jak tam ten týpek vykládá že samotnej talent nestačí, že je to hlavně o dřině...jj, má pravdu. Ale u něčeho to někdy prostě nejde...

Když jsem byla malá, dost lidí mi říkalo, že umím pěkně kreslit. Nijak vážně jsem to nabrala, mamka učí výtvarku, takže se to dalo jaksi předpokládat. Ve škole jsem chodila do kroužku, kde jsme kreslili jen do pochybných soutěží. Pak jsem začala chodit na ZUŠku, ale ani tam jsme toho nijak moc nedělali.

Zlomovej bod nastal až když jsem začala kreslit sama. Je to hodně blogem. Chodila jsem se dívat na různé stránky a obdivovala kresby a říkala si: do háje, to nikdy nedám. Pak jsem jeden takový blog založila (že neuhodnete který) a začala na něj přidávat ty čmáranice. Kolikrát jsem nakreslila něco jen proto, aby to tu tak nezelo prázdnotou. Tím se člověk zlepšuje..

.

Abych se vrátila k tématu. I kdybych se vypracovala na nějakou super extra malířku, bylo by mi to nanic. V dnešní době nikdo nestojí o obrazy, rozhodně ne tolik, abych se tím uživila. Možná jako koníček...ale nikdy to nebude naplno. No možná je to tak lepší, mohlo by mě to omrzet...

Prostě tím chci poukázat že snažit se v dnešní době o nějaké umění nemá v podstatě smysl. Takové to že vyliju barvu na plátno a prodám to za pět milionů...hm...to fakt ne. Radši budu mít dobrej pocit že jsem opravdu něco udělala. I když je mi to v podstatě na nic.

No jo, malíři to mají holt těžký...

Celkem narychlo (asi 4 hodiny :D), nešlo mi o provedení, ale spíš o myšlenku. Obrázek je celkem klišé, skoro u všeho, co vytvořím nebo vymyslím mám pocit, že už jsem to viděla v originálnějším provedení...

*

Všechny ty články jsou plné toho, jak jsou někteří lidé na povrchu nudní, nezajímaví a pak, když nakouknete pod jejich masku, jsou to ty nejúžasnější bytosti na světě. Nebo že se přetvařují jen kvůli lidem, na kterých jim záleží...no, upřímně...někdy to vnímám přesně naopak.Záleží jen na tom, jak to berete.

Vlastně mi přijde, že ani žádné masky neexistují. Ty se přetvařuješ, je to tvoje rozhodnutí, tvůj výmysl, tvoje maska...jsi to ty.

Na víkendovce jsme zkoušeli malovat akrylem na plátna. Po menší krizi s lázeňskýma niagárama (nemá cenu vysvětlovat xD) to byla příjemná oddechovka. První jsem malovala hnědo-černo-červeno-bílo-žlutou spirálu a pak narcisy podle mikrofotky v učebnici. Skončili jsme o půl druhé v noci :D